Rozhovor s trenérem áčka Vladimírem Mařasem
zdroj: Naše Jablonecko
Hamry konečně postoupily do krajského přeboru. Po minulé sezóně, kdy vám to opravdu hloupě uteklo, to je asi velká satisfakce...?
Je to jeden z nejkrásnějších sportovních momentů. Nejen pro mě, ale pro celý oddíl. Pro všechny kluky. Taky jsem si ten moment na dokopné užil. Loni moc dobře rozběhnutá sezona neměla vůbec dobrý konec, došel nám dech krátce před cílem. O to víc jsem rád, že se to letos, byť tak trochu kostrbatě, povedlo. Nepostoupit, to by bylo veliké zklamání.
Jak vysoko řadíte tento úspěch ve své trenérské kariéře?
V roli hlavního trenéra asi nejvýš. Postoupit z jakékoliv soutěže je těžké, soutěž je dlouhá a vy musíte prakticky pořád vyhrávat. A my jsme pro každé vítězství v tréninku hodně pracovali. Taky potřebujete mít uvnitř oddílu slušné podmínky. Navíc v soutěži bylo řada kvalitních týmů. Úspěchem bylo i loňské finále krajského poháru, ale tam už jsme na tom byli špatně, přesto druhé místo z 32 mančaftů je přeci úspěch.
V sezóně dostaly Hamry dvakrát pět branek. Jednou v Doubí a jednou v Hejnicích. Byly to nejtěžší chvíle sezóny?
V Doubí jsme vyhořeli v defenzivní činnosti, udělali jsme dětinské chyby v rozehrávce a nedokázali zastavit brejky domácích. Prostě jsme hráli špatně, laxně, naivně. V Hejnicích to bylo podobné, ten kdo tam byl, musel žasnout, 70 minut jsme byli jasně lepší, fotbalovější, ale zahazovali jsme jednu šanci za druhou a pak se neskutečně rozložili. Mě však absolutně zničil jiný zápas. Doma s Doubím o druhé místo. Dostali jsme neuvěřitelného góla. Měli jsme 8 čistých gólových šancí typu penalta, několik dorážek do prázdné branky a řadu slibných příležitostí. Druhý poločas jsme hráli na jednu branku a prohráli 1:2. Komu jsme to měli vysvětlovat a co k tomu povídat.
A naopak, jaké zápasy byly pro tým ty nejdůležitější?
Sezona je strašně dlouhá, počítá se každý bod, všechno se sčítá po posledním kole. A my tam jsme, jsme v krajské 1. lize. Sehráli jsme řadu povedených zápasů, kdy jsme soupeře jednoznačně přehráli, v některých jsme měli štěstí, v některých smůlu a taky jsme v některých zápasech propadli třeba vlastní hloupostí, nekázní a hlavně neproměňováním tutovek. To byly naše největší bolesti. Ale ve finále jsme třetí a postupujeme.
Nakonec postupujete z třetího místa, které nebylo až do konce soutěže úplně stoprocentně postupové. Jak klub řešil tuto překážku jakéhosi neviditelného statusu?
Po zápase doma s Doubím mi bylo zle. Neměl jsem chuť do dalšího fotbalu, už jsme druhé místo neměli ve svých rukách a já věděl, že Doubí si to už pohlídá. Naštěstí se skutečně vyskytla teoretická možnost postupu z třetího místa, ale na to místo bylo víc adeptů a my neměli to nejlepší vylosování. Základem všeho bylo zbavit se psychické zátěže, zklidnit se, věřit si a do zbytku sezony jít volně. Vyhráli jsme těžký zápas ve Cvikově a to bylo asi klíčové. Tečka ve Frýdlantu byla budoucí třešničkou na dortu.
Jak bylo řečeno, postup Hamrů se dost protáhl. Celkem to čítá 12 let. Co bylo na tomto týmu jiné, než na těch předešlých, kterým to vždy uniklo o pár bodů?
Jsem v Hamrech 7 let a pokud oddíl bude chtít, mám novou motivaci tu ještě pokračovat. O postup jsme usilovali poslední tři, čtyři roky a vždy to pokazili v závěru jara. Myslím, že letos bylo nejdůležitější to, že jsme zvládli hrát až do konce, že se mi podařilo některé hráče přesvědčit, že postup pro Hamry i pro ně samotné má velký význam. Že nedojde k tomu, že oni vykopou přebor a pak přijde 8 jiných hráčů a oni se budou koukat z lavičky. Že se nic uvnitř oddílu nezmění. Tedy některé věci ano, ale k lepšímu, pro ně k lepšímu.
Takže žádné velké hráčské změny v Hamrech neproběhnou?
Ne, žádné výrazné změny nebudou. Samozřejmě, že jednáme, že chceme přivést jednoho, dva nové hráče, ale hlavně taky chceme udržet ty, kterým končí hostování a kteří budou pro Hamry přínosem. A taky máme pár kmenových hráčů, kteří z nějakého důvodu tomu v minulé sezoně nedávali všechno a jsou to platní fotbalisté. Musí se ale umět prosadit a musí mě přesvědčit a hlavně musí poctivě pracovat. To ale platí o všech hráčích. Práce na tréninku, příprava na zápas, od toho se odráží zápasový úspěch.
Přijde vyšší soutěž. Jak vy osobně se na to těšíte a co to znamená pro klub jako takový?
Pro Hamry to je opožděný dárek k loňskému výročí. Hamry vždy byly baštou fotbalu a nám se podařilo je vrátit tam, kam patří. Já se na tu soutěž moc těším, pro mě to je nová motivace a pro kluky zcela určitě taky. Ono už bylo docela ubíjející jezdit hrát fotbal na stále stejná místa. Tohle je změna v pravou chvíli, derby, nový náboj, nové mančafty, jiná hřiště, jiní rozhodčí. Věřím, že i pro hamrovského diváka to bude nová motivace přijít zafandit, že nám tím pomohou, ti kluci přeci hrají fotbal za jejich město.